Šance či nešance?

Jsem rád asi jako každý, že se vracíme do života, na který jsme si ve 20. století zvykli. S napětím jsem jako lékař a psycholog sledoval, co pozitivního si z uplynulých měsíců lidstvo odnese. Dnes již vím, že nic. Jako senior bych řekl: „Lidstvo je nepoučitelné“. Tajně jsem doufal, že kompetentní lidé se těch nemocných budou ptát: Jak se stravujete? Není chyba právě tady? Neděláte či děláte něco pro zdraví? Kolik balení antibiotik jste v životě snědli? Není právě chyba v tom, že v domovech pro seniory číhá lékař s hrstí antibiotik, kterých někteří lidé snědí víc než zeleniny. A co jiné léky? Není jich příliš mnoho? Proč východoevropské chudší země mají méně Covid-19 nemocných než bohatý západ? Chudoba cti netratí a udržuje střeva zdravější, než když mám k dispozici téměř na všechno pilulku. Víme přece, že střevní mikroflóra ovlivňuje nejméně ze 70% výkonnost imunitního systému. Tradiční čínská medicína popisuje vztah mezi tlustým střevem a plícemi. Všimli jste si, jak byli nemocní, tak populární lidé, jako pan Havel či pan Matuška? Spojení mezi plícemi a střevem u těchto pánů bylo velmi ilustrativní.

Myslím, že jsme šanci na změnu v tomto ohledu nechali protéct mezi prsty. Pokračujeme naopak v rétorice „Lidé nebojte se, už vynalézáme vakcínu a lék na Coronavirus“. Každý si může dát rovnítko mezi naprogramovaným strachem a penězmi, které čekají na firmu, která v soutěži zvítězí. Myslím, že proti všem únikům státních peněz jde mnohonásobně o víc. Pasivita společnosti, nedostatek osobní odpovědnosti za současný problém, to se mnohým hodí. Levnější a efektivnější by byla péče o imunitu, kam patří pochopitelně strava, méně chemie, antibiotik a cílená vnitřní hygiena, nebo-li řízená detoxikace organismu. Méně humbuku a více osobní odpovědnosti. To je šance.