Co nás to jen potkalo!

Musíme se dívat na soutěž ve střelbě na asfaltové holuby bez možnosti odejít. V uších nám hřmí rána za ranou … vítěz bude znám až po posledním výstřelu, který je v nedohlednu. Dlužno dodat, že se jedná o sport velmi nákladný. Municí pro tuto zábavu úzké skupiny „lidí“ je občan a jeho trpělivost. Asfaltové holuby vypouští neznámý tým odborníků s nejasnou koncepcí (u tohoto sportu je velmi žádoucí, aby cíl byl překvapením pro střelce). A konečně flintu třímá v rukou politik – ministr a demokraticky navolení poslanci, kteří, ač je to k nevíře, téměř jednotně zvedají ruce pro vše, oč je menšinová vláda požádá ve jménu ……. vlastně to dnes není úplně jasné, v čím jménu. Jsme pro ně pouze střelivo při realizaci osobních zájmů a zábavy. Až se páni ministři vydovádí, pomyslně odhodí flintu (čistit ji budou zase jen občané) a zaskočí si pro pohár za účast v této podivné soutěži. Kam? To nám asi nebudou chtít prozradit. Inu malí lidé – vykonavatelé v soukolí velkých věcí. Čím dříve si každý z nás uvědomí svou zodpovědnost za sebe a za své činy, tím dříve tato naše vynucená pasivní účast v hledišti, ze kterého sledujeme příběhy vlastních životů, skončí.

Ing. Evžen Peleška