Resys

Indikace preparátu:

 

Toxiny Indikace
Acholeplasma Antimikrobiální preparát pro molicutes a rickettsie
Mollicutes
Mycoplasma
Rickettsia
Ureaplasma

Detaily preparátu:

V preparátu Resys jsou obsaženy dvě skupiny zvláštních bakterií – Mollicutes a Rickettsia.

Do třídy Mollicutes patří malé bakterie, které na rozdíl od ostatních nemají tuhou ochrannou buněčnou stěnu. Odtud také jejich latinské pojmenování: „mollis“ znamená měkký a „cutis“ je kůže. Mohou proto měnit podle potřeby svůj tvar od kulovitého přes hruškovitý až po vláknitý. Bez problému procházejí filtry, které se používají k odstraňování bakterií. Jedná se o vůbec nejmenší a nejjednodušší bakteriální buňky.

Způsobují onemocnění rostlin, živočichů i člověka a jejich hlavní zbraní je rychlost, s jakou reagují na změny v životních podmínkách. Do svého genomu dokážou rychle zařadit geny odolnosti vůči konkrétním faktorům a okamžitě vyvíjejí nové mutace. Jsou proto velmi odolné vůči všem léčivům včetně antibiotik a očkování, což představuje velký problém pro standardní medicínu. Jsou to striktní paraziti, jejichž velká část metabolického aparátu zakrněla a v tomto ohledu jsou plně závislí na svém hostiteli. Některé molikuty žijí v mimobuněčném prostoru, jiné jsou nitrobuněční paraziti. Mnoho druhů je neškodných. Žijí v hostiteli jako komenzálové, tedy „spolustolovníci“. Přiživují se, ale neškodí. Patogenní druhy vyvolávají chronické infekce, ale jen výjimečně mohou svého hostitele zabít.

Jako lidské patogeny jsou nejvýznamnější rody Mycoplasma a Ureaplasma, které způsobují především infekce dýchacího, močového a pohlavního systému, ale bývají zachycena i v synoviální tekutině při artritidách.

Mykoplazmata bývají spojena s několika chronickými nemocemi, např. s únavovým syndromem nebo revmatoidní artritidou. Nejčastějšími příznaky asociovanými s mykoplazmovými infekcemi jsou občasné horečky, noční pocení, chronická únava, zarudnutí kůže a zvýšená kožní citlivost, bolesti kloubů a svalů, srdeční palpitace, žaludeční křeče, zhoršení zraku, dvojí vidění aj. Mykoplazmata mohou fungovat i jako oportunní patogen, který napadá hostitele s oslabeným imunitním systémem a způsobí sekundární infekci.

Mycoplasma pneumoniae, nejvýznamnější zástupce patogenních mykoplazmat, je původce infekcí horních cest dýchacích a mírných i těžkých zánětů plic. Kolonizace respiračního traktu má za následek zastavení pohybu řasinek na sliznici dýchacích cest, normální čistící mechanismus tak nefunguje a dochází ke vzniku suchého, dávivého kašle. Onemocnění postihuje zejména děti a mladé lidi (5-15 let) a vyskytuje se často v malých, cyklicky se opakujících epidemiích, u nás s periodou 4-5 let. Zdrojem nákazy je výhradně nemocný jedinec. Nákaza se šíří vzduchem a přenos infekce je podmíněn užším kontaktem s nakaženou osobou v rodině, ve škole nebo v jiném kolektivu. V průběhu infekce často dochází k mimoplicním komplikacím (otitida, myokarditida a perikarditida, postižení kloubů, kůže, sliznic i trávicího ústrojí), což je typický příznak, který ji odlišuje od plicních infekcí vyvolaných jinými mikroorganismy.

Z dalších patogenních molikut mají význam zejména Mycoplasma genitalium, Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum. Tyto bakterie často kolonizují močopohlavní trakt dospělých osob, zejména jsou-li sexuálně aktivní, a v mnoha případech bývají příčinou chlamydia-negativních negonokokových zánětů močové trubice.

Mycoplasma genitalium je mikroorganismus vyskytující se na sliznicích pohlavního a močového ústrojí. Je původcem negonokokových zánětů močové trubice. Má typický lahvovitý tvar a svou špičkou se dokáže velmi pevně přichytit na buňky epitelu hostitele.

Mycoplasma hominis se poměrně běžně vyskytuje na sliznici pohlavního ústrojí, u mužů také v močové trubici, a účastní se některých infekcí a zánětů v této oblasti.

Ureaplasma urealyticum je jediný zástupce rodu Ureaplasma, který má význam jako lidský patogen. Stejně jako mykoplazmata se často vyskytuje na sliznicích genitálního a močového traktu. Produkuje enzym ureázu štěpící močovinu. Předpokládá se, že je také jedním z původců negonokokových zánětů močové trubice. U mužů se zřejmě podílí na zánětech prostaty, u žen bývá zachycen při potratech a porodech mrtvých plodů. Hraje zřejmě roli i v případě neplodnosti mužů a žen.

Rickettsia je rod velmi malých, kulovitých mikroorganismů, které stojí na pomezí mezi bakteriemi a viry. Jedná se o obligatorní intracelulární parazity, které sice mají vlastní metabolismus, ale k dovršení rozmnožovacího cyklu nezbytně potřebují hostitelskou buňku. Jsou to původci řady nebezpečných zoonóz, tedy infekcí přenášených ze zvířat na šlověka.

Rickettsie se podle povahy způsobených onemocnění dělí na dvě skupiny, jednak je to skupina tyfu (např. R. typhi nebo R. prowazeki) a dále skupina purpurových horeček (např. R. rickettsii).

Nejvirulentnějšími druhy těchto bakterií jsou Rickettsia rickettsii, způsobující horečku Skalnatých hor, a Rickettsia prowazekii, původce skvrnitého tyfu.

Rickettsie žijí v trávicím systému hostitelského organismu, nejčastěji klíšťat, blech nebo vši šatní. Do lidského těla mohou mikroorganismy proniknout několika různými způsoby. Po přisátí infikovaného parazita jsou přímo přeneseny přes poškozenou kůži do cév a dál šířeny krevním oběhem. Rickettsie mohou také pronikat do krve po rozškrábání svědících pupínků, které se na pokožce objevují po pokousání blechou nebo vší. K infekci může dojít i během neopatrného odstraňování přisátého klíštěte. Po průniku do krevního řečiště mikroorganismy infikují buňky cévní výstelky.

Po přichycení bakterie na membránu hostitelské endoteliální buňky jsou pohlceny - fagocytovány. Předpokládá se, že rickettsie mohou fagocytózu přímo navodit, protože pak mohou pronikat i do buněk, které za normálních okolností nemají schopnost pohlcovat cizorodý materiál. Jakmile jsou buňkou pohlceny, ocitnou se v trávicí vakuole, kde by za normálních okolností byly zničeny. Rickettsie ale mají schopnost z trávicí vakuoly rychle uniknout a přecházejí do cytoplasmy, tj. vnitřního prostředí buňky. Rickettsie ze skupiny tyfu se po průniku do buňky množí tak dlouho, dokud buňka nepraskne. Uvolněné rickettsie se šíří dál a infikují nové buňky. Rickettsie ze skupiny purpurových horeček se jen málokdy nahromadí v hostitelské buňce tak, aby způsobily její prasknutí. Z hostitelské buňky unikají zcela odlišným způsobem. Snadno se v buňce pohybují až k výběžkům buněčné membrány a z výchlipek cytoplasmy pak bez větších problémů unikají. Tak mohou infikovat další buňky. Buňka, kterou opustí, je ale poškozená a někdy také nepřežije.

Nemoci způsobené rickettsiemi:

Epidemický (skvrnitý) tyfusR. prowazeki: rickettsie žije v žaludku vši šatní. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, od nějž se veš infikuje během sání jeho krve. Ve střevě vši se rickettsie pomnoží a vylučují v její stolici. Ta zůstává velmi infekční po několik dnů, ale rickettsie v ní mohou přežívat i při velmi nepříznivých podmínkách několik měsíců. Další možnou cestou nákazy je vdechnutí prachu, který obsahuje trus infikovaných vší s rickettsiemi. Je to velmi vážné onemocnění s vysokou úmrtností.

Endemický tyfusR. typhi: též skvrnivka krysí, protože zdrojem nákazy jsou potkani, z nichž se rickettsie přenáší na člověka prostřednictvím blech. Často postihuje osoby pracující v přístavech a skladech. Má podobné projevy jako skvrnitý tyfus, ale probíhá mnohem mírněji.

Horečka Skalnatých hor R. rickettsii: zdrojem nákazy jsou různí obratlovci, přenašečem klíšťata. Je to obávané onemocnění s vysokou úmrtností. Projevuje se horečkou a vyrážkou na končetinách, která se šíří na celé tělo i obličej. Velmi příznačné je poškození cévní výstelky, které zapříčiňuje vznik trombóz a nekróz.

Q-horečkaR. burnetti: vyskytuje se v tropech a subtropech po celém světě. Projevy jsou velmi proměnlivé, někdy mikrob napadá játra, někdy plíce. Zdrojem infekce jsou hlodavci a někteří ptáci, přenašečem klíšťata. Onemocnění probíhá často bezpříznakově, ale může mít i závažný průběh. Akutní forma se jeví podobně jako chřipkové onemocnění, ke kterému se může připojit i zánět plic. Chronická forma postihuje srdeční výstelku, klouby, játra, ledviny nebo i gynekologické ústrojí.

Středozemní horečkaR. conori: tato nemoc má několik označení (marseilleskáhorečka, africká klíšťová horečka nebo fièvre butonneuse) a přenáší se klíšťaty. Jejím ohniskem jsou oblasti Středozemního moře, Blízkého východu, okolí Černého a Kaspického moře, severní Afrika, Etiopie, Kongo, Nigérie, Keňa a Jihoafrická republika. Projevy jsou podobné jako u epidemického tyfu. V místě přisátí klíštěte se utvoří charakteristický černý vřídek.

Japonská říční horečka (tsusugamushi) – R. tsusugamushi: též křovinný tyfus. Onemocnění se vyskytuje v jihovýchodní Asii a Austrálii. Zdrojem nákazy jsou malí savci a přenáší se larvami roztočů. Začátek onemocnění je náhlý, nastupují bolesti hlavy, vyrážka, zánět plic, bradykardie (zpomalení srdečního tepu).