Par

Indikace preparátu:

 

Toxiny Indikace
Bartonella Paraziti v kombinaci se střevní dysmikrobií
Cestoda
Magnesium 
Bordetella
Nemathelminthes 
Nocardia
Paraziti
Protozoa 
Trematoda 
Vitamin 

Detaily preparátu:

V preparátu Par jsou zastoupeni paraziti. Je to nesourodá skupina organismů, která má jedno společné: rádi se na nás přiživí a v našem organismu si vesele lebedí a rozmnožují se v něm. Jsou tu zahrnuty rozmanité druhy od jednobuněčných prvoků přes parazitické červy až po ektoparazitické členovce, jako jsou blechy, klíšťata nebo komáři.

Prvoci (Protozoa)

Je to starší označení pro jednobuněčné organismy, jejichž buňka je eukaryotická – tedy podobná našim buňkám. Množí se pohlavně i nepohlavně, pohybují se pomocí panožek, bičíků nebo řasinek. Někteří během svého vývoje střídají hostitele. Rozlišujeme prvoky parazitující ve střevě (měňavky, plasmodia, giardie, kokcídie), v krvi a lymfatickém systému (trypanosomy, leismanie, plasmodia, babesie), v urogenitálním traktu (trichomonády), v centrálním nervovém systému (toxoplasma, améby) nebo v různých tkáních (trypanosomy, toxoplasma, améby).

Rod Trypanosoma obsahuje zejména dva velmi nebezpečné parazity, kteří způsobují spavou nemoc. Jsou to bičíkovci, kteří kolují mezi bezobratlým přenašečem a obratlovcem (člověkem). U Trypanosoma brucei gambiense může inkubační doba trvat až několik let, zatímco u Trypanosoma brucei rhodensiense se nemoc rozvine během dvou až tří týdnů. Přenašeči jsou bodavé mouchy rodu Glossina (tse-tse). Spavá nemoc: trypanosomy se šíří do krevního oběhu a lymfatického systému. V pozdním stádiu pronikají do mozku  způsobují smrt. Chagasova nemoc se vyskytuje v Jižní a Střední Americe a je způsobena bičíkovcem Trypanosoma cruzii. Přenášejí ho ploštice rodu Triatoma a zdrojem infekce je nakažený člověk nebo i volně žijící zvířata. Účinná terapie neexistuje.

Rod Leishmania jsou bičíkovci příbuzní trypanosomám s podobným životním cyklem. Zdrojem nákazy jsou zvířata, jen málokdy člověk, přenašečem jsou komáři rodu Phlebotomus (Evropa, Asie, Amerika) nebo Lutzomyia (Jižní a Střední Amerika). Infekce začíná v kůži hostitele. Některé leishmanie jsou pouze kožní (Leishmania tropica – původce tzv. suchého vředu, Leishmania major – původce tzv. vlhkého vředu), jiné pronikají do kůže a sliznic (Leishmania brasiliensis – původce nejtěžší formy kožně-slizniční leishmaniózy, vředy na kůži, v nosohltanu, v ústní dutině) a některé zasahují vnitřní orgány (Leishmania donovani – původce nejtěžší formy viscerální leishmaniózy).

Giardia lamblia (střevní giardie) je také bičíkovec, jehož cysty se přenášejí nejčastěji vodou znečištěnou cystami nebo fekálně kontaminovanými potravinami. Onemocnění je spojeno s urputnými průjmy, bolestmi břicha nevolností a zvracením.

Trichomonas vaginalis je další bičíkovec, specifický parazit lidského urogenitálního traktu. Způsobuje lidskou urogenitální trichomoniázu, celosvětově rozšířené onemocnění, které se přenáší pohlavní cestou. U většiny mužů a u poloviny žen má asymptomatický průběh. Neléčené oneocnění může vést u mužů i u žen ke sterilitě.

Amoebozoa (měňávky) představují velkou skupinu drobných organismů, které vytvářejí typické panožky, jejichž pomocí se pohybují. Rod Acanthamoeba zahrnuje drobné, celosvětově rozšířené měňavky, extrémně odolné k nepříznivým vnějším podmínkám, jejichž cysty se šíří vzduchem nebo se do organismu dostávají kožními oděrkami. Způsobují amébovou encefalitidu, která postihuje především osoby se sníženou imunitou (onkologické pacienty, diabetiky, HIV pozitivní) nebo imunosuprimované pacienty po transplantacích). Améby vytvářejí v mozku zánětlivá ložiska, úmrtnost je stoprocentní, neexistuje žádná účinná léčba. Jestliže akantaméby proniknou do oka (často při špatné hygieně při nošení kontaktních čoček), vyvolají chronický zánět rohovky. Léčba je obtížná, často je nutná transplantace rohovky. Balamuthia mandrinalis je akantamébám podobný organismus, který také způsobuje amébovou encefalitidu, která však postihuje i jedince s dobře fungující imunitou. Úmrtnost je stoprocentní, neexistuje žádná účinná léčba. Entamoeba histolytica je z parazitologického hlediska nejvýznamnější druh entaméb: Vyvolává měňavkovou dysenterii spojenou s krvaými průjmy, případně smrtelné mimostřevní nákazy (např. jaterní abscesy, kožní projevy, postižení mozku). Neagleria fowleri je další celosvětově rozšířený prvok, v jehož životním cyklu se střídají stádia měňavky a bičíkovce. Vyskytuje se ve vodách do 45°C (termální prameny, teplárny, bazény) a způsobuje smrtelnou primární amébovou meningoencefalitidu (PAME). U nás byla v 60. letech 20. století řada případů osob, které se nakazily ve špatně udržovaných bazénech.

Kmen Apicomplexa (výtrusovci) zahrnuje řadu významných parazitů člověka i zvířat, jako jsou kokcidie, plasmodia a babesie. Kokcidie jsou parazitičtí prvoci – výtrusovci, kteří způsobují onemocnění zvířat. Mají velmi složitý životní cyklus. Některým stačí jeden hostitel, aby prošly všemi stádii, jiní potřebují dva nebo i více hostitelů, aby mohly svůj životní cyklus dokončit. Jestliže se dostanou do nevhodného mezihostitele, v němž se nemohou pohlavně vyvinout, vytvoří klidová stádia – tkáňové cysty. Toxoplasma gondii je střevní kokcidie koček a kočkovitých šelem, které jsou jejími definitivními hostiteli. Jako mezihostitelé slouží teplokrevní živočichové včetně člověka. Promořenost lidské populace u nás je vysoká, předpokládá se, že s toxoplasmou se setká minimálně 40 % obyvatel. Toxoplasma se přenáší i z matky na plod, u nějž může způsobit vážné vývojové poruchy. Střevní kokcídie představují skupinu výtrusovců, kteří mohou způsobovat střevní onemocnění člověka. Z nich nejvýznamnější je Isospora belli, která žije v horní části tenkého střeva. Způsobuje vodnaté, nekrvavé průjmy. Podobné příznaky vyvolávají i kokcidie rodu Cryyptosporidium, která přežívá v mikroklcích tenkého střeva. Rod Plasmodium (zimničky) zahrnuje výtrusovce se složitým vývojovým cyklem. Svůj vývoj dokončují v samičkách komára rodu Anopheles a obratlovci (člověk) představují mezihostitele. Plasmodia se vyskytují především v tropech, v mírném pásu jen ojediněle. Přenášejí se krví bodnutím komára nebo při krevních transfuzích. Plasmodia jsou původci malárie. Rod Babesia jsou drobní výtrusovci, paraziti červených krvinek skotu, drobných hlodavců, psů a člověka. Vyskytují se po celém světě. Jejich definitivním hostitelem jsou klíšťata, v nichž dokončují svůj cyklus. Přenášejí se sáním klíštěte, případně rozdrcením klíštěte při neopatrném odstraňování. U lidí, kterým byla odstraněna slezina, je onemocnění smrtelné.

Balantidium coli (vakovka lidská) je parazit z kmene nálevníků. Je to velká, obrvená buňka (0,3 mm), obvyklý parazit prasat s možným přenosem na člověka. Za normálních okolností se živí střevním obsahem, ale nálevníci mohou začít pronikat do střevní sliznice, kde způsobují tvorbu vředů s nebezpečím perforace střeva.

 

Parazitičtí červi

Označení „červi“ je dnes v tomto smyslu již zastaralé. Živočichové, kteří do této skupiny dřív patřili, jsou dnes řazeni zcela jinak. Pro nás je ale tento termín výstižný a dostačující. My se zde budeme zabývat především dvěma kmeny, do nichž patří významní mnohobuněční paraziti člověka: hlístice (roupi, škrkavky a svalovci) a ploštěnci (motolice, tasemnice a měchožilové).

Kmen Nematoda (hlístice)

Zahrnuje parazity s hladkým, červovitým tělem. Jejich rozmnožovací cyklus může být jednoduchý a stačí jim jeden hostitel, u jiných druhů je cyklus složitý a vyžaduje mezihostitele. Ústní otvor mají opatřený zoubky nebo bodci, jejichž pomocí se přidržují ve střevě hostitele.

Tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura) napadá člověka i další primáty. Cizopasí většinou v tlustém střevě, kde může vyvolávat záněty. K nákaze dochází pozřením infekčních vajíček. Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale) parazituje v duodenu především člověka. Vyskytuje se hlavně v teplých oblastech, ale dříve se hojně vyskytoval i u nás v dolech a cihelnách, kde je vhodné mikroklima (teplo a vlhko). Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) je u nás dnes vzácná, ale ve světě je velmi rozšířená. Larvičky se v trávicím traktu uvolňují z vajíček, pronikají střevní stěnou a s krví migrují do různých orgánů, hlavně do plic. Odtud jsou vykašlány a polknuty. Ve střevě pak dokončí svůj vývoj. Složitá migrace larev zřejmě nahrazuje část cyklu v chybějícím mezihostiteli. Škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxoxara cati) mohou infikovat i člověka, prodělají však jen částečný vývoj a zůstávají v orgánech (larva migrans visceralis). Zvláště u dětí se může larva dostat až do oka, kde způsobuje narušení oční sítnice. Roup dětský (Enterobius vermicularis) je drobný parazit, u nás nejrozšířenější hlístice, především v dětských kolektivech. U psů ani koček se roupi nevyskytují, a proto se od nich člověk nemůže nakazit. Vlasovec medinský (Dracunculus medinensis) je velmi dlouhá, tenká hlístice, která pod kůží vytváří boule, v nichž jsou ukryta velká množství samiček. Paraziti se dají odstranit jen operativně. Vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti) Přenašeči a zároveň mezihostiteli jsou komáři. Dospělci žijí v mízních cévách, kde blokují odtok lymfy, což má za následek značné zvětšení postižené části těla (elefantiáza). Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) má jako mezihostitele muchničky (Simulium), jejichž larvy se vyvíjejí v proudící vodě, a proto se onchocerkóza vyskytuje v tropech v okolí peřejí a ozačuje se jako "říční slepota".

Kmen Platyhelminthes (ploštěnci)

Jsou to živočichové nesegmentovaného, zploštělého těla, kteří mají dobře utvářenou hlavovou část. Jejich trávicí soustava je neúplná, střevo končí slepě nebo vymizelo. Patří sem především motolice, tasemnice a měchožilové.

Trematoda (motolice) mají listovité, ploché tělo, dlouhé od desetin milimetru do několika centimetrů. Charakteristickým znakem jsou přísavky, které jsou nejčastěji dvě – ústní a břišní. Motolice mají nejsložitější vývojové cykly, zahrnující až tři mezihostitele. Prvním mezihostitelem bývá plž a případnými dalšími mezihostiteli členovec, ryba aj. Motolice jaterní (Fasciola hepatica) parazituje v jaterních žlučovodech především ovcí a skotu. Podmínkou jejího výskytu bývají zamokřené pastviny, ve kterých žije první mezihostitel, plž bahnatka malá. Mezihostitelem motolice kopinaté (Dicrocoelium dendriticum), která také parazituje na přežvýkavcích, jsou naopak plži, kteří obývají suché stepní biotopy. V tropech a subtropech se lze setkat s dalšími druhy motolic, které parazitují v savcích a v člověku. Je to např. motolice žlučová (Clonorchis sinensis), která parazituje ve žlučovodech člověka a dalších savců. K nakažení dojde konzumem syrových ryb (sushi). Motolice plicní (Paragonimus westermanii) parazituje v plicích člověka a dalších savců. K nakažení dojde pojídáním pokrmů ze syrových korýšů. Motolicemi se lze nakazit i prostřednictvím rostlinné potravy. Motolice střevní (Fasciolopsis buskii) parazituje ve střevě lidí a dalších savců v jižní Asii. K nakažení dochází při požití syrových plodů vodních rostlin, na nichž jsou přichyceny larvy. Krevničky (např. Schistosoma haematobium a další druhy) se vyskytují v  tropických oblastech. Krevničky připomíná rod Trichobilharzia, který se vyskytuje se i u nás. Parazituje na vodních ptácích a člověk nebo pes mohou být při koupání napadeni larvami, které vyvolají tzv. „vyrážku z vody“. Larvy však v tomto případě vývoj nedokončí a hynou.

Cestoda (tasemnice) představují vrchol adaptací k parazitickému způsobu života. Tělo je tvořeno hlavičkou s krčkem a tělovými články. Délka tasemnic je různá, od několika milimetrů do víc než patnácti metrů. Na hlavičce má tasemnice buď kruhové přísavky s věncem háčků, nebo podélné přísavné rýhy. U tasemnic vymizel trávicí systém, potravu přijímají celým povrchem těla. Jejich vývoj probíhá přes jednoho nebo dva mezihostitele. Škulovec široký (Diphyllobothrium latum) je parazit nejen šelem, které se živí rybami, ale i člověka. K nakažení dochází pojídáním nedostatečně tepelně opracovaných ryb, např. uzených. Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) žije v tenkém střevě člověka, mezihostitelem je prase. Zdrojem infekce bývá nedouzené nebo polosyrové maso. Je  běžná je v zemích s nízkou úrovní hygieny. Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) také parazituje na člověku, ale larvy se vyvíjejí ve skotu. Tato tasemnice bývá výjimečně až 10 m dlouhá. Vývoj je podobný jako u tasemnice dlouhočlené. Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) je tasemnice parazitující v tenkém střevě psovitých šelem. Je to jedna z nejmenších tasemnic, měří jen několik milimetrů. Mezihostitelem jsou nejrůznější druhy savců i člověk. Vajíčka se v mezihostiteli mění na echinokokus (hydatidu), který dosahuje průměru až dětské hlavy. Nachází se nejčastěji v játrech, méně v plicích. Pro člověka představuje echinokokóza (hydatidóza) největší nebezpečí všude tam, kde se vyskytují toulaví psi, hlavně v rozvojových zemích nebo i v jižní Evropě. Měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis) cizopasí ve střevě lišek a dalších šelem, mezihostitelem jsou hlodavci a příležitostně člověk, u nějž infekce po inkubační době 5 – 15 let vede k úmrtí. Larva, tzv. alveokok, připomíná difuzním prorůstáním jater zhoubný nádor. Běžně se vyskytuje u lišek v ČR.

Parazitičtí členovci

Pro člověka jsou nebezpeční především jako přenašeči původců řady nákaz. Většina členovců jsou ektoparaziti, tj. členovci parazitující na povrchu lidského těla (klíšťata, komáři, vši nebo blechy aj.). Endoparazitických (vnitřních) členovců nalézáme u člověka méně. Jsou to např. larvy některých druhů much nebo zákožky. Většina ektoparazitických členovců se živí sáním krve svých hostitelů. Vzhledem k jejich způsobu příjmu potravy se mnozí z nich stávají přenašeči různých choroboplodných zárodků. Za přispění členovců se šíří malárie, tyfus, žlutá zimnice, klíšťová encefalitida, mor, filariózy a další nemoci. Patogenní mikroorganismy a jejich přenašeči se vzájemně ovlivňují, a to do té míry, že se v nškterých případech přenos v přírodě nemůže uskutečnit bez specifického přenašeče, viz např. přizpůsobení mezi plazmodii a komáry rodu Anopheles.

Jako přenašeči onemocnění fungují hlavně klíšťata (Ixodes ricinus, klíště obecné), která přenášejí boreliózu a klíšťovou encefalitidu, dále sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis), která způsobuje podzimní vyrážku, zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) způsobující svrab, veš dětská (Pediculus capitis) a veš šatní (Pediculus humanus) přenášející skvrnitý tyfus, komáři (Anopheles – malárie, Aedes – žlutá zimnice). Infekce mohou přenášet i blechy, ploštice a další krvesajný hmyz. Zmíněná onemocnění jsou popsána u jednotlivých mikrobiálních preparátů.