Bcl

Indikace preparátu:

 

Toxiny Indikace
Bacillus Různé bakteriální rody
Bordetella
Gardnerella 
Haemophilus
Listeria 
Pseudomonas
Vibrio

Detaily preparátu:

V preparátu Bcl jsou zahrnuty tyčinkové bakterie, které ke svému růstu potřebují kyslík. Jde tedy o bakterie aerobní, i když některé z nich mohou růst i bez přístupu kyslíku. Mají podlouhlý, tyčinkový tvar, odtud tedy jejich označení. Některé se aktivně pohybují pomocí bičíků, jiné jsou nepohyblivé.

Jde zejména o rod Bacillus. Jsou to vesměs nepatogenní bakterie, které se běžně vyskytují v půdě. Jejich spory jsou velmi odolné vůči teplu, dezinfekci i radioaktivnímu záření. Řada bakterií z tohoto rodu je využívána průmyslově k produkci antibiotik, ale některé druhy způsobují u člověka záněty, trávicí obtíže, průjmy a otravy, u oslabených jedinců mohou vyvolat až septický stav, tedy celkovou otravu organismu (např. B. cereus, B. coagulans, B. subtilis), někdy i zánět mozkových blan (např. B. cereus a B. alvei). Mediálně velmi známý zástupce této skupiny je B. anthrax, původce slezinné sněti. Jde o velmi závažné onemocnění, které nezřídka končí smrtí postiženého. Dnes je tato infekce vázána především na profese zpracovávající maso a kůže zvířat, případně postihuje pracovníky laboratoří.

Dále je zde rod Listeria, bakterie s velmi odolnou buněčnou stěnou, která jim zajišťuje přežití i uvnitř makrofágů, našich imunitních buněk, které pohlcují cizorodé částice v organismu. Pro člověka je nebezpečná především L. monocytogenes, běžný patogen zvířat, který se přenáší na člověka. Do lidského organismu se dostává s nakaženou potravou a z trávicího traktu proniká do celého těla. Průběh infekce bývá obvykle lehký, někdy ji postižený ani nezaznamená, ale u oslabených jedinců, např. u starších osob a novorozenců, může dojít ke komplikacím (meningitida, endokarditida, vysoké horečky, záněty kůže a oční spojivky). Listerie se mohou přenést i z těhotné ženy na plod.

Významným zástupcem aerobních tyčinkových bakterií je rod Pseudomonas. Jsou to půdní bakterie, které se běžně vyskytují v přírodě, ve vodách i ve střevním traktu zvířat a člověka. Jsou dosti odolné vůči dezinfekčním prostředkům, což je velký problém ve zdravotnických zařízeních, protože mohou infikovat infuzní roztoky a jiné zdravotnické materiály a přístroje. Některé kmeny jsou vysoce odolné vůči antibiotikům a u pacientů oslabených chorobou nebo operačním zákrokem proto mohou vyvolat úporné, život ohrožující infekce, tzv. nozokomiální nákazy. Jde zejména o druh P. aeruginosa, který přežívá na sliznicích. U zdravého člověka onemocnění nepropuká, ale v případě oslabené imunity může bakterie vyvolat těžkou infekci např. močových cest, plic, oka i mozku. Další dva druhy, P. fluorescens a P. putida, jsou odolné vůči chladu, takže mohou kontaminovat infuzní roztoky a krevní konzervy.

Bakterie rodu Haemophilus potřebují ke svému životu krev. U zdravých lidí se vyskytují často na sliznici nosohltanu a v lymfoidní tkáni, H. parainfluenzae bývá součástí zubního plaku. Nejvýznamnějším zástupcem rodu je však H. influenzae. Některé kmeny tohoto druhu jsou opouzdřené a svými projevy připomínají pneumokoky. Způsobují hnisavé záněty vedlejších nosních dutin, středouší a očních spojivek, nejzávažnější je ale dětská meningitida. Může se vyskytovat i hemofilová endokarditida, artritida a infekce močového traktu. Hemofilové infekce se často rozvíjejí souběžně s virovým onemocněním (chřipkou). Baktericidní protilátky, které by se s bakteriemi dokázaly vypořádat, se tvoří již u malých dětí, ale vlivem častého podávání antibiotik se jejich tvorba potlačuje a odolnost vůči hemofilům v populaci klesá.

A konečně je v preparátu Bcl zastoupen i rod Bordetella. Bordetely jsou podobné hemofilům a osidlují s oblibou řasinkový epitel dýchacích cest. Nejznámějším zástupcem tohoto rodu je B. pertusis, původce černého kašle. Jeho toxiny zesilují histaminovou reakci organismu a vyvolávají hypoglykemii, což může u pacienta vést k rozvoji šoku. Také snižují aktivitu makrofágů a ničí řasinkový epitel. To nemocného ještě víc oslabuje a prodlužuje jeho rekonvalescenci. Černý kašel postihuje především děti v předškolním věku a přenáší se kapénkovou nákazou. Má několik fází, přičemž prudké záchvaty dávivého kašle a dušnosti se objevují až ve druhém nebo třetím týdnu. Infekci často zhoršují přítomné streptokoky. Imunita navozená očkováním postupně klesá, takže dospělí, kteří byli očkováni v dětském věku, mohou také onemocnět. B. parapertusis, další zástupce rodu, vyvolává onemocnění podobné černému kašli, které je často spojeno s plicními komplikacemi.