Asi před dvacetipěti lety jsem přišel s teorií detoxikace. Dodnes toxiny v širším pojetí považuji za příčinu většiny zdravotních potíží. Pouze úrazy a genetické nemoci se z této řady vymykají. Toxické, tedy jedovaté působení látek, mikroorganismů, emocí, potravin má nepochybně vliv na fungování organismu. Nejde o toxické projevy v pravém slova smyslu. Postižený je systém zpětné vazby, to znamená systém receptorů, analyzátorů a efektorů. Velice jemný, komplikovaný program, který pracuje každou sekundu s milionem informací. Při výrobě mikročipů, přístrojů do kosmických raket i jinde pracují v bezprašném prostoru, protože zrnko prachu může udělat paseku ve fungování těchto velejemných zařízeních. Lidský organismus je ještě citlivější a komplikovanější. Soubor bilionů buněk a několika bilionů či trilionů mikroorganismů, to je porce navíc. V každé buňce je celé genetické schéma člověka. Množství zpracovávaných signálů je jasné jen kvantovým fyzikům. Tam lékaři nemají co dělat se svým v jádru primitivním materialismem. Žijeme v době, kdy již někteří lidé mluví o člověku jako o souboru fotonů a uvažují o teleportaci. Nobelova cena za fyziku tento názor posunula o kus dál. Nanomnožství toxinů nemusí člověka zabít, stačí chaos, který pojmenováváme nic neříkajícími jmény různých nemocí. Poruchy orgánů a jejich funkcí často vznikají jinde v organismu a nejčastěji v mozku. Ovšem i mozek musí dostávat relevantní informace i z té nejméně důležité části našeho organismu. A v tom je problém. Když si představíme naše životní prostředí s prachem obaleným viry, chemickými látkami, zplodinami z dopravních prostředků, bytovou chemií, hormonálními disruptory, naše jídlo vyráběné pod clonou umělých hnojiv, pesticidů, insekticidů, fungicidů, musí nám to být jasné. K tomu továrny na jídlo z filmu Luis De Funese, voda se zbytky drog, léků a hormonů, ztrácíme i zbytky pochyb. Z odpadních vod se zjišťuje množství drog, které se ve spádovém území konzumuje. Laboratoře zjišťují množství virů, které lidé vyčůrali. To vše se čistí, ovšem do jaké míry. Nedávno jsem do nově postaveného bazénu nechal přivézt cisterny pitné vody. Voda v bazénu ovšem byla zcela neprůhledná, stavitel se rozčiloval, že zaplatil za pitnou vodu. Mohl prý nabrat levnou vodu z Vltavy za pomocí místních hasičů. Uklidnil jsem ho a z bazénu se napil, netušil, že to samé mu teče z kohoutku. Zkrátka toxinů je přehršel. K tomu nikdy nekončící mutace mikroorganismů. Infekce ze zásob vlastního organismu. Mluvím o střevním mikrobiomu, ústním, vaginálním mikrobiomu, kůži i mozku. A jsme u emočního stresu, který trápí naši civilizaci, či u psychosomatického stresu, sociálních, existenčních, atd. Emoce nás svírají, budí ze sna, unavují, vyvolávají deprese, úzkosti. Milion lidí trpí cukrovkou, kde se vzala, tu se vzala. Svět, my drobní mravenci lidské civilizace nezměníme. Musíme změnit sebe a proto detoxikace. Pomozme našemu organismu, odvděčí se nám zdravím a hezkými emocemi. Detoxikace ovšem vyžaduje vytrvalost, systematičnost, teda hlavně čas. Od dětství do stáří. Tady vlastně končím a vy možná začínáte.
